Vytisknout stránkuVytisknout stránkuRSS kanálRSS kanálOdběr novinekOdběr novinek

Open Mine / Open Mine 03/2011 / Blízkost černého uhlí – konkurenční výhoda pro hutnictví 

Blízkost černého uhlí – konkurenční výhoda pro hutnictví

03/2011 - 24.8.2011

Ocelárny v ČR mají perspektivu efektivního a profitabilního fungování na několik desetiletí

Hutnictví se vzpamatovává z dopadů ekonomické krize. Výraznou konkurenční výhodou pro podniky v Moravskoslezském kraji je blízkost ložisek černého uhlí, která umožňuje efektivnější výrobu.

Tradice těžby černého uhlí v Moravskoslezském kraji jde historicky ruku v ruce s koncentrací významných průmyslových podniků. Blízkost ložisek kvalitního koksovatelného uhlí jako nezbytné suroviny pro výrobu oceli totiž dává hutnickým firmám v regionu, z nichž největšími jsou ArcelorMittal Ostrava, Třinecké železárny nebo Evraz Vítkovice Steel, strategickou výhodu oproti zahraniční konkurenci.

„Když se zeptáte zahraničních investorů v naší branži, proč si vybrali právě Ostravu, odpoví vám, že blízkost černouhelných dolů je pro ně jednoznačnou konkurenční výhodou oproti lokalitám, do nichž by museli uhlí komplikovaně a s vyššími náklady dovážet, případně zvolit jinou technologii výroby,“ říká Jan Rafaj, personální ředitel společnosti ArcelorMittal, která je největším výrobcem oceli v zemi.

Blízkost uhlí: komparativní výhoda pro oceláře

V porovnání s oceláři v moravskoslezském regionu musí podniky v západní Evropě vozit uhlí z velkých vzdáleností, čímž se výroba prodražuje a je z ekonomického hlediska méně efektivní.

Navíc blízký výskyt uhelných ložisek umožňuje firmám vyrábět ocel tradičním způsobem ve vysokých pecích kombinací železné rudy, koksu a dalších surovin. „Tento způsob je považován za ekonomicky výhodnější než technologie, jíž se ocel obvykle produkuje na Západě. Právě proto, že firmy v západní Evropě nemají v blízkosti ložiska černého uhlí, z něhož by vyráběly koks jako nezbytnou součást tradičního způsobu produkce, volí oproti finančně náročné dopravě uhlí ze vzdálených lokalit jiný způsob výroby oceli ze šrotu přes elektrické obloukové pece,“ vysvětluje Rafaj.

Společnost ArcelorMittal využívá při výrobě z valné většiny uhlí z dolů OKD. Důvodem je kromě blízkosti dolů jeho kvalita – především nízký obsah síry. To je mimořádně důležité pro další zpracování uhlí na koks nezbytný pro výrobu ve vysokých pecích. Pouze doplňkově firma nakupuje menší objemy suroviny v Polsku a Rusku. A spolupráce největší ocelárny v České republice se společností OKD se podle Rafaje postupně prohlubuje a rozšiřuje. Těžařská firma se snaží ke standardnímu dodání suroviny nabídnout i další služby, jako jsou transport uhlí na konkrétní místo a jeho vykládka.

Krize dopadla na hutnictví plnou vahou

Na hutnictví v uplynulých letech výrazně dolehla celosvětová ekonomická recese. Ani české podniky se jí nevyhnuly. Zatímco v roce 2007 bylo v zemi vyrobeno 6,4 milionu tun oceli, v roce 2009 už to bylo jen 4,6 milionu. V roce 2010 se průmysl z krize postupně vzpamatovával a výroba stoupla na 5,2 milionu tun. Výhledy do dalších let jsou podle zástupců ocelářských firem optimistické.

Pro představu: v roce 2010 bylo celosvětově vyrobeno 1 414 milionů tun oceli, z toho téměř polovina v Číně. Ze států Evropské unie, která se na světové produkci oceli ve zmíněném období podílela z 12 procent, a stala se tak druhým největším celosvětovým producentem, bylo nejvíce oceli vyrobeno v Německu, a to 44 milionů tun.

„Před krizí jsme produkovali ročně zhruba tři miliony tun oceli. Pak přišel výrazný propad a v nejhorším období recese jsme vyráběli přibližně na 40 procent kapacity. V roce 2010, kdy už bylo v sektoru patrné oživení, to byly dva miliony. Podle nás má ale trh potenciál a věříme, že se na předkrizová čísla vrátíme v letech 2013–2014,“ popisuje Rafaj.

Celkový pokles produkce měl samozřejmě dopad i na nižší produkční potřebu uhlí. Trend se ale otáčí a podniky jsou ve výhledech do dalších let optimistické. Nejzřetelnějším důkazem jsou jejich minulé, ale hlavně připravované investice.

Investice prospějí výrobě i životnímu prostředí

Ocelářské podniky v regionu, kde prostřednictvím svých dceřiných společností podniká NWR, se dívají do budoucna s optimismem a perspektivou dalšího růstu. Nedílnou měrou k tomu přispívají i zásoby uhlí firmy na několik dalších desetiletí. „Reflektujeme perspektivu těžby uhlí OKD na další desítky let, v souvislosti s tím vidíme několik desítek let našeho profitabilního byznysu,“ říká Rafaj.

Nejpatrnějším důkazem příznivého výhledu jsou plánované investice ocelářských firem. Společnost ArcelorMittal oznámila v květnu záměr modernizovat provoz v Ostravě nákladem deseti miliard korun. „Chceme se zaměřit na modernizaci provozů ocelárny, vysokých pecí a energetiky,“ upřesňuje Rafaj. Investice bude mít mimo jiné i pozitivní dopad na životní prostředí. Výrazně by se měla snížit prašnost, ale i imise oxidů síry a dusíku. Například prašnost ocelárny se sníží o polovinu, pokles ekologické zátěže bude výrazný i v případě provozu vysokých pecí a energetiky.

Do výroby investují ale i další podniky v regionu. Například další ocelářský gigant, Třinecké železárny, za dvě miliardy korun zmodernizoval a na začátku roku 2011 uvedl do provozu koksárenskou baterii.

Jasná perspektiva

  • 2007 - 6,4 mil. tun
  • 2008 - 4,9 mil. tun
  • 2009 - 4,6 mil. tun
  • 2010 - 5,2 mil. tun

Investiční projekty firem komplikují v nejvyšší míře dvě oblasti: nedostatek technicky vzdělaných a jazykově vybavených pracovníků a byrokraticky složitý a administrativě náročný proces související s modernizací. „Politici si musí uvědomit, že naše ekonomika a HDP stojí na průmyslu. Je proto nezbytně nutné na základě odborných analýz hledat prorůstové recepty, jak ho podpořit. Jedním z nich je například podpora technického školství. Tento apel zároveň směřuje k rodičům, kteří by se neměli bát dávat své děti na školy technického zaměření. Je v nich budoucnost,“ vysvětluje Rafaj.

Podle něj má průmyslová tradice regionů pozitivní vliv na rozvoj infrastruktury, kterou podniky ke své existenci potřebují. Tradiční průmyslové podniky navíc dokážou své pracovníky oproti montovnám lépe odměnit, což má bezprostřední dopad na rozvoj regionu a sféru služeb. To platí jak pro ArcelorMittal, jehož pracovníci mají nejvyšší průměrný plat v branži, tak pro dceřiné společnosti NWR. Například průměrný plat horníků v OKD v roce 2010 na úrovni více než 32 500 korun měsíčně převyšoval regionální průměr téměř o polovinu.

„My, jako zástupci průmyslu, musíme trpělivě vysvětlovat, v čem je náš přínos pro region a potažmo pro celou zemi. Nechceme se stále dokola omlouvat za minulost, ale naopak chceme otevírat perspektivu do budoucna. Politici by zase měli mít odvahu jít s kůží na trh a postavit se před veřejnost s podloženými argumenty, proč je průmysl pro konkurenceschopnou budoucnost naší země potřebný a nutný,“ uzavírá Rafaj.

Marek Síbrt,
marek.sibrt@okd.cz