Energetická politika na úrovni Evropské unie je poprvé formálně konstituována v primárním právu až s Lisabonskou smlouvou (2009) a je zahrnuta do tzv. oblasti sdílených pravomocí. Většina opatření bude přijímána řádným legislativním postupem společně s Evropským parlamentem a Radou EU. Podrobnější zmínky o energetické politice nalezneme například ve Smlouvě o Euratom, dále v ustanoveních o vnitřním trhu, životním prostředí a především v aktech sekundárního práva.
Cílem Evropské energetické politiky je vytvořit „nízkoenergetické“ hospodářství (tedy ekonomiku s nižší spotřebou energie), které je bezpečnější, udržitelnější a konkurenceschopnější.
Takzvaná „Společná energetická politika“ sama o sobě v rámci Evropské unie zatím neexistuje přesto, že samotné základy evropské integrace byly postaveny na spolupráci mezi státy právě v oblasti energetiky. [Vzpomeňme například Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), založené v roce 1951, či Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM), které vzniklo o šest let později.] Přesto, že evropská energetická politika ještě není „Společnou“ energetickou politikou, řadí se svým významem mezi politiky strategické.
Pokud se chcete dozvědět více informací o uhlí a energetice v Evropské Unii, klikněte, prosím, sem (otevře se nové okno).
